volati

Italian

Participle

volati m pl

1. masculine plural of volato

Anagrams

• tavoli, voltai

Latin

Participle

volātī

1. inflection of volātus:
   1. nominative/vocative masculine plural
   2. genitive masculine/neuter singular

Old Czech

Etymology

Probably from Proto-Slavic *volati

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋoɫaci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvolaci/

Verb

volati impf

1. to call

Conjugation

Conjugation of volati (class V)

infinitive	supine	verbal noun
volati	volat	volánie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	volaju	volávě (-va)	volám (-me/-my)	–	volajvě (-va)	volajme (-my)
2nd person	voláš	voláta	voláte	volaj	volajta	volajte
3rd person	volá	voláta	volajú	volaj	volajta	volajte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	volach	volachově (-va)	volachom (-me/-my)	volách, volajiech	voláchově, volajiechově (-va)	voláchom, volajiechom (-me/-my)
2nd person	vola	volasta (-šta)	volaste (-šte)	voláše, volajieše	volášta, volajiešta (-sta)	volášte, volajiešte (-ste)
3rd person	vola	volasta (-šta)	volachu	voláše, volajieše	volášta, volajiešta (-sta)	voláchu, volajiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	volal	volala	volali	volán	volána	voláni
Feminine	volala	volale	volaly	volána	voláně	volány
Neuter	volalo	volale	volala	voláno	voláně	volána

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	volajě	volajúce		volav	volavše
Feminine	volajúci			volavši
Neuter	volajě, volajúci			volav, volavši

Note: This table shows the most common forms of volati around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: volat

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “volati”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění