vrchní

Czech

Etymology

From vrch +‎ -ní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvr̩xɲiː]

Adjective

vrchní (comparative vrchnější, superlative nejvrchnější)

1. upper, superior

Declension

Declension of vrchní (soft)

singular
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	vrchní		vrchní	vrchní
genitive	vrchního		vrchní	vrchního
dative	vrchnímu		vrchní	vrchnímu
accusative	vrchního	vrchní	vrchní	vrchní
locative	vrchním		vrchní	vrchním
instrumental	vrchním		vrchní	vrchním
plural
	masculine		feminine	neuter
	animate	inanimate
nominative	vrchní	vrchní		vrchní
genitive	vrchních
dative	vrchním
accusative	vrchní			vrchní
locative	vrchních
instrumental	vrchními, vrchníma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

Noun

vrchní m anim or f anim by sense

1. (nominalized) head waiter, head waitress

Declension

when masculine:

Declension of vrchní (soft masculine animate adjectival)

	singular	plural
nominative	vrchní	vrchní
genitive	vrchního	vrchních
dative	vrchnímu	vrchním
accusative	vrchního	vrchní
vocative	vrchní	vrchní
locative	vrchním	vrchních
instrumental	vrchním	vrchními, vrchníma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

when feminine:

Declension of vrchní (soft feminine adjectival)

	singular	plural
nominative	vrchní	vrchní
genitive	vrchní	vrchních
dative	vrchní	vrchním
accusative	vrchní	vrchní
vocative	vrchní	vrchní
locative	vrchní	vrchních
instrumental	vrchní	vrchními, vrchníma1

¹This form is used when describing dual nouns, e.g. očima, rukama.

Further reading

• “vrchní”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vrchní”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vrchní”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026