vstřícnost

Czech

Etymology

From vstřícný +‎ -ost.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈfstr̝̊iːt͡snost]

Noun

vstřícnost f

1. an obliging or helpful friendliness

Declension

Declension of vstřícnost (i-stem feminine)

	singular	plural
nominative	vstřícnost	vstřícnosti
genitive	vstřícnosti	vstřícností
dative	vstřícnosti	vstřícnostem
accusative	vstřícnost	vstřícnosti
vocative	vstřícnosti	vstřícnosti
locative	vstřícnosti	vstřícnostech
instrumental	vstřícností	vstřícnostmi

Further reading

• “vstřícnost”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “vstřícnost”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989