vyléčit

Czech

Etymology

From vy- +‎ léčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪlɛːt͡ʃɪt]

Verb

vyléčit pf (imperfective léčit)

1. to cure (to restore to health)

   Synonym: uzdravit

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyléčit, vyléčiti	Active adjective	vyléčivší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyléčím	vyléčíme	—	vyléčme, vylečme
2nd person	vyléčíš	vyléčíte	vyléči, vyléč, vyleč	vyléčte, vylečte
3rd person	vyléčí	vyléčí	—	—

The verb vyléčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyléčil	vyléčili	vyléčen	vyléčeni
masculine inanimate		vyléčily		vyléčeny
feminine	vyléčila		vyléčena
neuter	vyléčilo	vyléčila	vyléčeno	vyléčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyléčiv
feminine + neuter singular	—	vyléčivši
plural	—	vyléčivše

Further reading

• vyléčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vyléčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vyléčit in Internetová jazyková příručka