vyparádit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
vyparádit pf (imperfective parádit)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | vyparádit, vyparáditi | Active adjective | vyparádivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | vyparádím | vyparádíme | — | vyparaďme, vyparáděme |
| 2nd person | vyparádíš | vyparádíte | vyparaď, vyparádi | vyparaďte, vyparáděte |
| 3rd person | vyparádí | vyparádí | — | — |
| The verb vyparádit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | vyparádil | vyparádili | vyparáděn | vyparáděni |
| masculine inanimate | vyparádily | vyparáděny | ||
| feminine | vyparádila | vyparáděna | ||
| neuter | vyparádilo | vyparádila | vyparáděno | vyparáděna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | vyparádiv |
| feminine + neuter singular | — | vyparádivši |
| plural | — | vyparádivše |
Further reading[edit]
- vyparáditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- vyparáditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989