From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation
Jump to search
From zvonit + -ení.
zvonění n
- verbal noun of zvonit
- ring (the resonant sound of a bell, or a sound resembling it)
Declension of zvonění (neuter in -í/-ý)
|
|
singular
|
plural
|
| nominative
|
zvonění
|
zvonění
|
| genitive
|
zvonění
|
zvonění
|
| dative
|
zvonění
|
zvoněním
|
| accusative
|
zvonění
|
zvonění
|
| vocative
|
zvonění
|
zvonění
|
| locative
|
zvonění
|
zvoněních
|
| instrumental
|
zvoněním
|
zvoněními
|
- “zvonění”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “zvonění”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
