řěka

See also: Appendix:Variations of "reka"

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *rěka.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈr̝i̯ɛka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈr̝ɛka/

Noun

řěka f

1. river

Declension

Declension of řěka (hard a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	řěka	řěcě	řěky
genitive	řěky	řěkú	řěk
dative	řěcě	řěkama	řěkám
accusative	řěku	řěcě	řěky
vocative	řěko	řěcě	řěky
locative	řěcě	řěkú	řěkách
instrumental	řěkú	řěkama	řěkami

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: řeka

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “řěka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění