dělit

See also: delit, délit, and deliť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech děliti, from Proto-Slavic *děliti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɟɛlɪt]

Verb

dělit impf (perfective oddělit or rozdělit)

1. to divide

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dělit, děliti	Active adjective	dělící
Verbal noun	dělení	Passive adjective	dělený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dělím	dělíme	—	dělme
2nd person	dělíš	dělíte	děl	dělte
3rd person	dělí	dělí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dělit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dělil	dělili	dělen	děleni
masculine inanimate		dělily		děleny
feminine	dělila		dělena
neuter	dělilo	dělila	děleno	dělena

Transgressives	present	past
masculine singular	děle	—
feminine + neuter singular	dělíc	—
plural	dělíce	—

Related terms

• dělba f
• dělenec m
• dělení n
• dělitel m
• dělitelný m
• díl m
• nadělení n
• nadělit
• nadílka f
• nedílný m
• oddělit
• podělit
• podíl m
• předěl m
• přerozdělit
• přidělit
• příděl m
• rozdělení n
• rozdělit
• rozdíl m
• udělit

 

Further reading

• “dělit”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “dělit”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dělit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)