doplnit

See also: doplniť

Czech

Etymology

From do- +‎ plnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdopl̩ɲɪt]

Verb

doplnit pf (imperfective doplňovat)

1. to complement, to complete
2. to refill, to replenish

Conjugation

Conjugation of doplnit

infinitive doplnit, doplniti active adjective doplnivší verbal noun doplnění passive adjective doplněný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person doplním doplníme — doplňme 2nd person doplníš doplníte doplň doplňte 3rd person doplní doplní — — The verb doplnit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate doplnil doplnili doplněn doplněni masculine inanimate doplnily doplněny feminine doplnila doplněna neuter doplnilo doplnila doplněno doplněna transgressives present past masculine singular — doplniv feminine + neuter singular — doplnivši plural — doplnivše

Derived terms

• doplněk

Further reading

• “doplniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “doplniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “doplnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025