jmenovat

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech jmenovati, from Proto-Slavic *jьmenovati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈjmɛnovat]

• Audio:

  (file)

Verb

jmenovat impf or pf

1. (transitive) to appoint (to designate a person to hold an office)
2. (reflexive with se) to be called, to have as a name

   Jmenuji se Ivan. ― My name is Ivan.

   Jak se ten pták jmenuje? ― What is the bird called?

3. (transitive) to name, mention somebody

   Nechci nikoho jmenovat. ― I don't want to name anybody.

Conjugation

Conjugation of jmenovat

infinitive jmenovat, jmenovati active adjective jmenující, jmenovavší verbal noun jmenování passive adjective jmenovaný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person jmenuji, jmenuju (coll.) jmenujeme — jmenujme 2nd person jmenuješ jmenujete jmenuj jmenujte 3rd person jmenuje jmenují, jmenujou (coll.) — — When the verb is used in perfective aspect, it does not have present tense and the present forms are used to express future only. When the verb is used in imperfective aspect, the future tense is a combination of a future form of být + infinitive jmenovat. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate jmenoval jmenovali jmenován jmenováni masculine inanimate jmenovaly jmenovány feminine jmenovala jmenována neuter jmenovalo jmenovala jmenováno jmenována transgressives present past masculine singular jmenuje jmenovav feminine + neuter singular jmenujíc jmenovavši plural jmenujíce jmenovavše

Synonyms

• (to be called): nazývat se, slout

Derived terms

• jmenovaný
• jmenování
• pojmenovat
• přejmenovat
• vyjmenovat

Further reading

• “jmenovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “jmenovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “jmenovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026