kořen

See also: Appendix:Variations of "koren"

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kořen, from Proto-Slavic *kory.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkor̝ɛn]

• audio

  (file)

• Homophone: Kořen

Noun

kořen m inan (related adjective kořenový)

1. (botany) root
2. (dental anatomy) root
3. (linguistics) root
4. (of a function) root

Declension

Declension of kořen (mixed masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kořen	kořeny
genitive	kořenu, kořene	kořenů
dative	kořenu, kořeni	kořenům
accusative	kořen	kořeny
vocative	kořeni	kořeny
locative	kořenu, kořeni	kořenech
instrumental	kořenem	kořeny

Related terms

• dokořán
• kořenáč m
• koření n
• kořínek n

 

See also

• odmocnina (“square root”)

Further reading

• kořen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kořen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kořen in Internetová jazyková příručka