mocnit

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Verb[edit]

mocnit impf

  1. to exponentiate

Conjugation[edit]

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person mocním mocníme mocnil jsem, mocnila jsem mocnili jsme, mocnily jsme
2nd person mocníš mocníte mocnil jsi, mocnila jsi mocnili jste, mocnily jste
3rd person mocní mocní mocnil, mocnila, mocnilo mocnili, mocnily

Derived terms[edit]