ohnat

Czech

Etymology

From o- +‎ hnát.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈoɦnat]

Verb

ohnat pf (imperfective ohánět)

1. (reflexive with se) to swing sth (at someone), to lash out (at someone)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	ohnat, ohnati	Active adjective	oženoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	oženu	oženeme	—	ožeňme
2nd person	oženeš	oženete	ožeň	ožeňte
3rd person	ožene	oženou	—	—

The verb ohnat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	ohnal	ohnali	ohnán	ohnáni
masculine inanimate		ohnaly		ohnány
feminine	ohnala		ohnána
neuter	ohnalo	ohnala	ohnáno	ohnána

Transgressives	present	past
masculine singular	ožena	—
feminine + neuter singular	oženouc	—
plural	oženouce	—

Further reading

• “ohnati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ohnati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “ohnati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ohnati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ohnat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)