From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation
Jump to search
From omezit + -ení.
omezení n
- verbal noun of omezit
- constraint, restriction
- cestovní omezení kvůli covidu ― travel restrictions because of the Covid-19 pandemic
- uložit omezení ― to impose restrictions
- limit
- omezení rychlosti ― speed limit
Declension of omezení (neuter in -í/-ý)
|
singular
|
plural
|
nominative
|
omezení
|
omezení
|
genitive
|
omezení
|
omezení
|
dative
|
omezení
|
omezením
|
accusative
|
omezení
|
omezení
|
vocative
|
omezení
|
omezení
|
locative
|
omezení
|
omezeních
|
instrumental
|
omezením
|
omezeními
|
- “omezení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “omezení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “omezení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)