onemocnět
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
onemocnět pf
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | onemocnět, onemocněti | Active adjective | onemocnící |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | onemocním | onemocníme | — | onemocnime |
| 2nd person | onemocníš | onemocníte | onemocni | onemocnite |
| 3rd person | onemocní | onemocní, onemocnějí | — | — |
| The verb onemocnět does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | onemocněl | onemocněli | — | — |
| masculine inanimate | onemocněly | — | ||
| feminine | onemocněla | — | ||
| neuter | onemocnělo | onemocněla | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | onemocně | — |
| feminine + neuter singular | onemocníc | — |
| plural | onemocníce | — |
Further reading[edit]
- onemocněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- onemocněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- onemocnět in Internetová jazyková příručka