osle

From Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search
See also: ośle, oślę, osłę, and oṣle

Czech[edit]

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): [ˈoslɛ]
  • Hyphenation: os‧le

Etymology 1[edit]

From osel (donkey).

Noun[edit]

osle n

  1. donkey foal
    • 1873, Josef Jakub Jungmann, Josefa Jungmanna Sebrané drobné spisy: Veršem i prosou[1], volume II, Praha: I. L. Kober, page 187:
      […] jáť vím, že mnozí včera tak chudí byli, že ani na provaz neměli, dnes náhle tak bohatí jsou, nákladně a skvostně sobě vedou, šesti koňmi jezdí, ježto nedávno v domě ani oslete neměli, zlaté prsteny nosí a v šarlatu sobě vykračují, aniž pak se přesvědčiti mohou, žeby to jejich bohatství sen byl […]
      […] I know that many who were so poor yesterday that they could not afford to buy a rope are suddenly so rich, so well off, and ride in coaches driven with six horses, although they did not even have a donkey foal in their house; they wear golden rings and walk in scarlet clothes, not being able to see that their wealth is a dream […]
Declension[edit]
Related terms[edit]

Further reading[edit]

  • osle in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • osle in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Etymology 2[edit]

Noun[edit]

osle

  1. vocative singular of osel

Anagrams[edit]

Old English[edit]

Etymology[edit]

From Proto-West Germanic *amslā.

Pronunciation[edit]

  • IPA(key): /ˈoːs.le/, [ˈoːz.le]

Noun[edit]

ōsle f

  1. (European) blackbird
    Sēo wīflīċe ōsle ġetimbreþ nest þrēowa on ġēare.
    The female blackbird builds a nest three times a year.

Declension[edit]

Descendants[edit]

  • Middle English: osel, osele, osul, osulle, osyll
    • English: oozel, ousel, ouzel (dialectal)
    • Scots: osil

Slovak[edit]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

osle

  1. dative/locative singular of osla