popřít

Czech

Etymology

From po- +‎ přít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpopr̝̊iːt]

Verb

popřít pf (imperfective popírat)

1. to deny (the truth of a statement)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	popřít, popříti	Active adjective	popřevší
Verbal noun	popření	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	popřu	popřeme	—	popřeme
2nd person	popřeš	popřete	popři	popřete
3rd person	popře	popřou	—	—

The verb popřít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	popřel	popřeli	popřen	popřeni
masculine inanimate		popřely		popřeny
feminine	popřela		popřena
neuter	popřelo	popřela	popřeno	popřena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	popřev
feminine + neuter singular	—	popřevši
plural	—	popřevše

Further reading

• popříti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• popříti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• popřít in Internetová jazyková příručka