provokovat

Czech

Etymology

From Latin prōvocō +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprovokovat]

Verb

provokovat impf (perfective vyprovokovat)

1. to provoke, to incite, to instigate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	provokovat, provokovati	Active adjective	provokující
Verbal noun	provokování	Passive adjective	provokovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	provokuji, provokuju (coll.)	provokujeme	—	provokujme
2nd person	provokuješ	provokujete	provokuj	provokujte
3rd person	provokuje	provokují, provokujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive provokovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	provokoval	provokovali	provokován	provokováni
masculine inanimate		provokovaly		provokovány
feminine	provokovala		provokována
neuter	provokovalo	provokovala	provokováno	provokována

Transgressives	present	past
masculine singular	provokuje	—
feminine + neuter singular	provokujíc	—
plural	provokujíce	—

Related terms

• provokace
• provokační
• provokatér
• provokatérský
• provokativní

 

Further reading

• “provokovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “provokovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “provokovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)