rekombinace
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Pronunciation[edit]
Noun[edit]
rekombinace f
- (genetics) recombination (formation of genetic combinations in offspring that are not present in the parents)
Declension[edit]
Declension of rekombinace (soft feminine)
| singular | plural | |
|---|---|---|
| nominative | rekombinace | rekombinace |
| genitive | rekombinace | rekombinací |
| dative | rekombinaci | rekombinacím |
| accusative | rekombinaci | rekombinace |
| vocative | rekombinace | rekombinace |
| locative | rekombinaci | rekombinacích |
| instrumental | rekombinací | rekombinacemi |
Related terms[edit]
- See bi-
Further reading[edit]
- rekombinace in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rekombinace in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rekombinace in Akademický slovník cizích slov, 1995, at prirucka.ujc.cas.cz