ročník

Czech

Etymology

From rok +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrot͡ʃɲiːk]

• Audio

  (file)

Noun

ročník m inan

1. year (a level or grade at school or college)

   Hana je studentka prvního ročníku. ― Hana is a first-year student

Declension

Declension of ročník (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	ročník	ročníky
genitive	ročníku	ročníků
dative	ročníku	ročníkům
accusative	ročník	ročníky
vocative	ročníku	ročníky
locative	ročníku	ročnících
instrumental	ročníkem	ročníky

Further reading

• ročník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• ročník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• ročník in Internetová jazyková příručka