rozčílit

Czech

Alternative forms

• rozčilit

Etymology

From roz- +‎ čílit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrost͡ʃiːlɪt]

Verb

rozčílit pf (imperfective rozčilovat)

1. (transitive) to anger
2. (reflexive with se) to get angry

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozčílit, rozčíliti	Active adjective	rozčílivší
Verbal noun	rozčílení	Passive adjective	rozčílený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozčílím	rozčílíme	—	rozčilme
2nd person	rozčílíš	rozčílíte	rozčil	rozčilte
3rd person	rozčílí	rozčílí	—	—

The verb rozčílit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozčílil	rozčílili	rozčílen	rozčíleni
masculine inanimate		rozčílily		rozčíleny
feminine	rozčílila		rozčílena
neuter	rozčílilo	rozčílila	rozčíleno	rozčílena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozčíliv
feminine + neuter singular	—	rozčílivši
plural	—	rozčílivše

Related terms

• rozčileně
• rozčilení
• rozčilený

 

See also

• rozdráždit
• rozdurdit
• rozeštvat
• rozhněvat
• rozohnit
• rozvztekat
• rozzuřit

Further reading

• “rozčíliti”, in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu (in Czech)
• “rozčílit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)