roztřídit
Jump to navigation
Jump to search
Czech[edit]
Etymology[edit]
Pronunciation[edit]
Verb[edit]
roztřídit pf (imperfective třídit)
- to sort out (to organise or separate into groups)
Conjugation[edit]
Conjugation
| Infinitive | roztřídit, roztříditi | Active adjective | roztřídivší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | roztřídění | Passive adjective | roztříděný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | roztřídím | roztřídíme | — | roztřiďme |
| 2nd person | roztřídíš | roztřídíte | roztřiď | roztřiďte |
| 3rd person | roztřídí | roztřídí | — | — |
| The verb roztřídit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | roztřídil | roztřídili | roztříděn | roztříděni |
| masculine inanimate | roztřídily | roztříděny | ||
| feminine | roztřídila | roztříděna | ||
| neuter | roztřídilo | roztřídila | roztříděno | roztříděna |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | roztřídiv |
| feminine + neuter singular | — | roztřídivši |
| plural | — | roztřídivše |
Further reading[edit]
- roztříditi in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- roztříditi in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- roztřídit in Internetová jazyková příručka