stín

See also: stiň and Stin

Czech

Etymology

From Proto-Slavic *těnь. Cognates include Polish cień and Russian тень.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsciːn]

Noun

stín m

1. shadow (dark image projected onto a surface)
2. shade (darkness where light, particularly sunlight, is blocked)

Declension

Declension of stín

	singular	plural
nominative	stín	stíny
genitive	stínu	stínů
dative	stínu	stínům
accusative	stín	stíny
vocative	stíne	stíny
locative	stínu	stínech
instrumental	stínem	stíny

Related terms

• stínit
• stinný
• stínový
• odstín
• překročit svůj stín

Further reading

• stín in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• stín in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• stín in Internetová jazyková příručka