stehlec

Old Czech

Etymology

From Proto-Slavic *ščegъlъ +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈstɛɣlɛt͡s/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈstɛɦlɛt͡s/

Noun

stehlec m animal

1. goldfinch (bird)

Declension

Declension of stehlec (soft o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	stehlec	stehlcě	stehlci, stehlcové
genitive	stehlcě	stehlcú	stehlcóv
dative	stehlcu, stehlcovi	stehlcoma	stehlcóm
accusative	stehlec, stehlcě	stehlcě	stehlcě
vocative	stehlcu	stehlcě	stehlci, stehlcové
locative	stehlci, stehlcu, stehlcovi	stehlcú	stehlcích
instrumental	stehlcem	stehlcoma	stehlci

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• → Middle Low German: stēgelitse
• → Middle High German: stigliz, stigelitze
  • German: Stieglitz, Stiegelitz
    • → Finnish: tikli (or from Middle Low German)
    • → Serbo-Croatian: štìglec, štìglic, štìglić
    • → Slovene: štiglic
    • → Swedish: steglits (or from Middle Low German)
    • → Upper Sorbian: štiglica

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “stehlec”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění