strčit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈstr̩t͡ʃɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

strčit pf (imperfective strkat)

1. to push, to shove
2. to stick, to insert

Conjugation

Conjugation

Infinitive	strčit, strčiti	Active adjective	strčivší
Verbal noun	strčení	Passive adjective	strčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	strčím	strčíme	—	strčme
2nd person	strčíš	strčíte	strč	strčte
3rd person	strčí	strčí	—	—

The verb strčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	strčil	strčili	strčen	strčeni
masculine inanimate		strčily		strčeny
feminine	strčila		strčena
neuter	strčilo	strčila	strčeno	strčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	strčiv
feminine + neuter singular	—	strčivši
plural	—	strčivše

Derived terms

• nastrčit
• odstrčit
• podstrčit
• postrčit
• prostrčit
• přistrčit
• vstrčit
• vystrčit
• zastrčit

 

Related terms

• zástrčka

 

Further reading

• “strčiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “strčiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “strčit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)