urazit

Czech

Etymology

From u- +‎ razit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈurazɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

urazit pf (imperfective urážet)

1. (transitive) to offend, to insult
2. (reflexive with se) to take offense

Conjugation

Conjugation of urazit

infinitive urazit, uraziti active adjective urazivší verbal noun uražení passive adjective uražený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person urazím urazíme — urazme, uražme (coll.) 2nd person urazíš urazíte uraz, uraž (coll.) urazte, uražte (coll.) 3rd person urazí urazí — — The verb urazit does not have present tense and the present forms are used to express future only. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate urazil urazili uražen uraženi masculine inanimate urazily uraženy feminine urazila uražena neuter urazilo urazila uraženo uražena transgressives present past masculine singular — uraziv feminine + neuter singular — urazivši plural — urazivše

Derived terms

• urážka f
• urážlivý m

Further reading

• “uraziti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “uraziti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “urazit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026