válčit

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvaːlt͡ʃɪt]

Verb

válčit impf

1. to go to war, to wage war

Conjugation

Conjugation

Infinitive	válčit, válčiti	Active adjective	válčící
Verbal noun	válčení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	válčím	válčíme	—	válčeme
2nd person	válčíš	válčíte	válči	válčete
3rd person	válčí	válčí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive válčit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	válčil	válčili	—	—
masculine inanimate		válčily		—
feminine	válčila		—
neuter	válčilo	válčila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	válče	—
feminine + neuter singular	válčíc	—
plural	válčíce	—

Related terms

• válka

 

See also

• bojovat

Further reading

• válčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• válčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• válčit in Internetová jazyková příručka