větřík

Czech

Etymology

From vítr +‎ -ík.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvjɛtr̝̊iːk]

Noun

větřík m inan

1. breeze (a light, gentle wind)

Declension

Declension of větřík (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	větřík	větříky
genitive	větříku	větříků
dative	větříku	větříkům
accusative	větřík	větříky
vocative	větříku	větříky
locative	větříku	větřících
instrumental	větříkem	větříky

Further reading

• “větřík”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “větřík”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “větřík”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)