vítr

See also: vitr, Vitr, and Vítr

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vietr, from Proto-Slavic *větrъ, from Proto-Indo-European *h₂weh₁-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈviːtr̩]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: ví‧tr

Noun

vítr m inan (diminutive větřík or větérek)

1. wind (movement of air)

   sluneční vítr ― solar wind

   hvězdný vítr ― stellar wind

Declension

Declension of vítr (hard masculine inanimate í-ě-alt)

	singular	plural
nominative	vítr	větry
genitive	větru	větrů
dative	větru	větrům
accusative	vítr	větry
vocative	větre, větře	větry
locative	větru	větrech
instrumental	větrem	větry

Derived terms

nouns

• bezvětří
• povětří
• větérek
• větráček
• větrák
• větrník
• větroň
• větroplach
• větříček
• větřík
• větřínek
• větýrek
• závětří

verb

• větrat

Related terms

verb

• větřit

See also

• vánek
• vichr
• vichřice
• bouře

Further reading

• “vítr”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vítr”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vítr”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026