vyhnanec

Czech

Etymology

From vyhnán +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪɦnanɛt͡s]

Noun

vyhnanec m anim (female equivalent vyhnankyně)

1. exile (someone who is banished from one's home or country)

   Synonym: exulant

Declension

Declension of vyhnanec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	vyhnanec	vyhnanci
genitive	vyhnance	vyhnanců
dative	vyhnancovi, vyhnanci	vyhnancům
accusative	vyhnance	vyhnance
vocative	vyhnanče	vyhnanci
locative	vyhnancovi, vyhnanci	vyhnancích
instrumental	vyhnancem	vyhnanci

See also

• emigrant

Further reading

• vyhnanec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vyhnanec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vyhnanec in Internetová jazyková příručka