zbičovat

Czech

Etymology

From z- +‎ bič +‎ -ovat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzbɪt͡ʃovat]

Verb

zbičovat pf (imperfective bičovat)

1. to whip, to give sb a whipping

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zbičovat, zbičovati	Active adjective	zbičující
Verbal noun	zbičování	Passive adjective	zbičovaný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zbičuji, zbičuju (coll.)	zbičujeme	—	zbičujme
2nd person	zbičuješ	zbičujete	zbičuj	zbičujte
3rd person	zbičuje	zbičují, zbičujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zbičovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zbičoval	zbičovali	zbičován	zbičováni
masculine inanimate		zbičovaly		zbičovány
feminine	zbičovala		zbičována
neuter	zbičovalo	zbičovala	zbičováno	zbičována

Transgressives	present	past
masculine singular	zbičuje	—
feminine + neuter singular	zbičujíc	—
plural	zbičujíce	—

Related terms

• bičovat

 

Further reading

• “zbičovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zbičovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zbičovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)