žvatlat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit](This etymology is missing or incomplete. Please add to it, or discuss it at the Etymology scriptorium.)
Pronunciation
[edit]Verb
[edit]žvatlat impf (perfective zažvatlat)
- (colloquial) to babble, to prattle
- Dítě začalo žvatlat „mami“. ― The child started babbling "mum".
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | žvatlat, žvatlati | Active adjective | žvatlající |
---|---|---|---|
Verbal noun | — | Passive adjective | — |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | žvatlám | žvatláme | — | žvatlejme |
2nd person | žvatláš | žvatláte | žvatlej | žvatlejte |
3rd person | žvatlá | žvatlají | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive žvatlat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | žvatlal | žvatlali | žvatlán | žvatláni |
masculine inanimate | žvatlaly | žvatlány | ||
feminine | žvatlala | žvatlána | ||
neuter | žvatlalo | žvatlala | žvatláno | žvatlána |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | žvatlaje | — |
feminine + neuter singular | žvatlajíc | — |
plural | žvatlajíce | — |
Further reading
[edit]- “žvatlati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “žvatlati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- Machek, Václav (1968) “žvatlati”, in Etymologický slovník jazyka českého [Etymological Dictionary of the Czech Language], 2nd edition, Prague: Academia, page 732