dánek

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Russian да́тельный паде́ж (dátelʹnyj padéž).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈdaːnɛk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈdaːnɛk/

Noun

dánek m inan

1. (grammar) dative case
   • from KlarVok 42-3 De grammatica:

     volánek vocativus, dánek dativus, vinovánek accusativus

Declension

Declension of dánek (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	dánek	dánky	dánci, dánkové
genitive	dánka, dánku	dánkú	dánkóv
dative	dánku	dánkoma	dánkóm
accusative	dánek	dánky	dánky
vocative	dánče	dánky	dánci, dánkové
locative	dáncě, dánku	dánkú	dánciech
instrumental	dánkem	dánkoma	dánky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

See also

• jmenovánek (“nominative case”)
• rodlík (“gentive case”)
• vinovánek (“accusative case”)
• volánek (“vocative case”)

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
• Jan Gebauer (1903–1916) “dánek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění