rodlík

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Russian роди́тельный паде́ж (rodítelʹnyj padéž).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈrodliːk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈrodliːk/

Noun

rodlík m inan

1. (grammar) genitive case

Declension

Declension of rodlík (hard o-stem)

	singular	dual	plural
nominative	rodlík	rodlíky	rodlíci, rodlíkové
genitive	rodlíka, rodlíku	rodlíkú	rodlíkóv
dative	rodlíku	rodlíkoma	rodlíkóm
accusative	rodlík	rodlíky	rodlíky
vocative	rodlíče	rodlíky	rodlíci, rodlíkové
locative	rodlícě, rodlíku	rodlíkú	rodlíciech
instrumental	rodlíkem	rodlíkoma	rodlíky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

See also

• jmenovánek (“nominative case”)
• dánek (“dative case”)
• vinovánek (“accusative case”)
• volánek (“vocative case”)

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “rodlík”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění