jmenovánek

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Russian имени́тельный паде́ж (imenítelʹnyj padéž).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈjmɛnoʋaːnɛk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈjmɛnovaːnɛk/

Noun

jmenovánek m inan

1. (grammar) nominative case

Declension

Declension of jmenovánek (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	jmenovánek	jmenovánky	jmenovánci, jmenovánkové
genitive	jmenovánka, jmenovánku	jmenovánkú	jmenovánkóv
dative	jmenovánku	jmenovánkoma	jmenovánkóm
accusative	jmenovánek	jmenovánky	jmenovánky
vocative	jmenovánče	jmenovánky	jmenovánci, jmenovánkové
locative	jmenováncě, jmenovánku	jmenovánkú	jmenovánciech
instrumental	jmenovánkem	jmenovánkoma	jmenovánky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

See also

• rodlík (“gentive case”)
• dánek (“dative case”)
• vinovánek (“accusative case”)
• volánek (“vocative case”)

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “jmenovánek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění