vinovánek

Old Czech

Etymology

Coined by Klaret. First attested in the 14th century. Compare Russian винительный падеж (vinitelʹnyj padež).

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈʋinoʋaːnɛk/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈvinovaːnɛk/

Noun

vinovánek m inan

1. (grammar) accusative case
   • from KlarVok 42-3 De grammatica:

     volánek vocativus, dánek dativus, vinovánek accusativus

Declension

Declension of vinovánek (hard o-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	vinovánek	vinovánky	vinovánci, vinovánkové
genitive	vinovánka, vinovánku	vinovánkú	vinovánkóv
dative	vinovánku	vinovánkoma	vinovánkóm
accusative	vinovánek	vinovánky	vinovánky
vocative	vinovánče	vinovánky	vinovánci, vinovánkové
locative	vinováncě, vinovánku	vinovánkú	vinovánciech
instrumental	vinovánkem	vinovánkoma	vinovánky

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

See also

• jmenovánek (“nominative case”)
• rodlík (“gentive case”)
• dánek (“dative case”)
• volánek (“vocative case”)

Further reading

• Michálek, Emanuel (1989) Česká slovní zásoba v Klaretových slovnících [Czech wordstock in Klaret dictionaries] (in Czech), Prague: Academia, →ISBN, page 73
• Jan Gebauer (1903–1916) “vinovánek”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění