loučit

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Verb[edit]

loučit impf (perfective rozloučit)

  1. (reflexive, used with se) to say goodbye

Conjugation[edit]

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person loučím loučíme loučil jsem, loučila jsem loučili jsme, loučily jsme
2nd person loučíš loučíte loučil jsi, loučila jsi loučili jste, loučily jste
3rd person loučí loučí loučil, loučila, loučilo loučili, loučily

Derived terms[edit]