mířiti

Old Czech

Alternative forms

• mieřiti

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *miriti. By surface analysis, mír +‎ -iti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈmiːr̝ici/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈmiːr̝ici/

Verb

mířiti impf

1. to appease, to reconcile

Conjugation

Conjugation of mířiti (class IV)

infinitive	supine	verbal noun
mířiti	mířit	mířenie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	mířu	mířívě (-va)	mířím (-me/-my)	–	miřvě, mířivě (-va)	miřme, mířim (-me/-my)
2nd person	míříš	míříta	míříte	miř, míři	miřta, mířita	miřte, mířite
3rd person	míří	míříta	mířie	miř, míři	miřta, mířita	miřte, mířite

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	mířich	mířichově (-va)	mířichom (-me/-my)	mířiech	mířiechově (-va)	mířiechom (-me/-my)
2nd person	míři	mířista (-šta)	mířiste (-šte)	mířieše	mířiešta (-sta)	mířiešte (-ste)
3rd person	míři	mířista (-šta)	mířichu	mířieše	mířiešta (-sta)	mířiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	mířil	mířila	mířili	mířen	mířena	mířeni
Feminine	mířila	mířile	mířily	mířena	mířeně	mířeny
Neuter	mířilo	mířile	mířila	mířeno	mířeně	mířena

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	mířě	mířiece		mířiv	mířivše
Feminine	mířieci			mířivši
Neuter	mířě, mířieci			mířiv, mířivši

Note: This table shows the most common forms of mířiti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• pomířiti
• přimířiti
• smířiti

 

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “mířiti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění