močit

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Verb[edit]

močit impf

  1. to urinate

Conjugation[edit]

Present Singular Present Plural Past Singular Past Plural
1st person močím močíme močil jsem, močila jsem močili jsme, močily jsme
2nd person močíš močíte močil jsi, močila jsi močili jste, močily jste
3rd person močí močí močil, močila, močilo močili, močily

Synonyms[edit]

Derived terms[edit]

External links[edit]

  • močiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • močiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989