ocel

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to: navigation, search

Czech[edit]

Etymology[edit]

From Proto-Slavic *ocelь, *ocělь from a north-Italian dialect,[1] ultimately from Vulgar Latin *aciāle, *aciārium, from Latin aciēs ‎(edge, point), from ācer ‎(sharp).[2]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

ocel f

  1. steel

Declension[edit]

Derived terms[edit]

References[edit]

  1. ^ Machek, Václav (1968) Etymologický slovník jazyka českého (in Czech), 2nd edition edition, Prague: Academia, page 408
  2. ^ ocel in Jiří Rejzek, Český etymologický slovník, electronic version, Leda, 2007

External links[edit]

  • ocel in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • ocel in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989