osvědčení

Czech

Etymology

From osvědčit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈosvjɛt͡ʃɛɲiː]

Noun

osvědčení n

1. verbal noun of osvědčit
2. certificate (a document containing a certified statement)

   Synonym: certifikát

Declension

Declension of osvědčení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	osvědčení	osvědčení
genitive	osvědčení	osvědčení
dative	osvědčení	osvědčením
accusative	osvědčení	osvědčení
vocative	osvědčení	osvědčení
locative	osvědčení	osvědčeních
instrumental	osvědčením	osvědčeními

See also

• vysvědčení

Further reading

• “osvědčení”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “osvědčení”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “osvědčení”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026