termit

Definition from Wiktionary, the free dictionary
Jump to navigation Jump to search
See also: tèrmit

Czech[edit]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

termit m

  1. termite
    Synonym: všekaz

Further reading[edit]

  • termit in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
  • termit in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989

Kabyle[edit]

Noun[edit]

termit f

  1. experience

Polish[edit]

Etymology 1[edit]

From Latin termes, genitive: termitis

Noun[edit]

termit m anim

  1. termite
Declension[edit]

Etymology 2[edit]

From Ancient Greek θέρμη (thérmē, warmth)

Noun[edit]

termit m inan

  1. thermite
Declension[edit]

Romanian[edit]

Etymology[edit]

From French thermite

Noun[edit]

termit n (plural termituri)

  1. thermite

Declension[edit]


Slovene[edit]

Etymology 1[edit]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

termȋt m anim

  1. termite
Inflection[edit]
Masculine anim., hard o-stem
nom. sing. termít
gen. sing. termíta
singular dual plural
nominative termít termíta termíti
accusative termíta termíta termíte
genitive termíta termítov termítov
dative termítu termítoma termítom
locative termítu termítih termítih
instrumental termítom termítoma termíti

Etymology 2[edit]

Pronunciation[edit]

Noun[edit]

termȋt m inan

  1. thermite
Inflection[edit]
Masculine inan., hard o-stem
nominative termít
genitive termíta
singular
nominative termít
accusative termít
genitive termíta
dative termítu
locative termítu
instrumental termítom

Further reading[edit]

  • termit”, in Slovarji Inštituta za slovenski jezik Frana Ramovša ZRC SAZU[1], portal Fran

Swedish[edit]

Noun[edit]

termit c

  1. termite
  2. thermite

Declension[edit]

Declension of termit 
Singular Plural
Indefinite Definite Indefinite Definite
Nominative termit termiten termiter termiterna
Genitive termits termitens termiters termiternas

Anagrams[edit]