uvolit
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]uvolit pf
- (reflexive with se) to condescend, to consent, to agree
Conjugation
[edit]Conjugation
Infinitive | uvolit, uvoliti | Active adjective | uvolivší |
---|---|---|---|
Verbal noun | uvolení | Passive adjective | uvolený |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | uvolím | uvolíme | — | uvolme |
2nd person | uvolíš | uvolíte | uvol | uvolte |
3rd person | uvolí | uvolí | — | — |
The verb uvolit does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | uvolil | uvolili | uvolen | uvoleni |
masculine inanimate | uvolily | uvoleny | ||
feminine | uvolila | uvolena | ||
neuter | uvolilo | uvolila | uvoleno | uvolena |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | uvoliv |
feminine + neuter singular | — | uvolivši |
plural | — | uvolivše |
Derived terms
[edit]Further reading
[edit]- “uvoliti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “uvoliti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “uvolit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)