běl

See also: Appendix:Variations of "bel"

Czech

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbjɛl]

Etymology 1

Noun

běl f or (rarely) m inan

1. white color, whiteness
2. white dye
3. (figuratively) innocence, purity
4. fine white flour

Declension

when feminine:

Declension of běl (mixed i-stem [type 'noc'] feminine)

	singular	plural
nominative	běl	běli
genitive	běli	bělí
dative	běli	bělím
accusative	běl	běli
vocative	běli	běli
locative	běli	bělích
instrumental	bělí	bělemi

when masculine:

Declension of běl (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	běl	běly
genitive	bělu	bělů
dative	bělu	bělům
accusative	běl	běly
vocative	běle	běly
locative	bělu	bělech
instrumental	bělem	běly

Etymology 2

See the etymology of the corresponding lemma form.

Verb

běl

1. second-person singular imperative of bělit

Further reading

• běl in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• běl in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• běl in Internetová jazyková příručka

Upper Sorbian

Pronunciation

• IPA^(key): /ˈbɪl/
• Rhymes: -ɪl
• Hyphenation: běl
• Syllabification: běl

Verb

běl

1. second/third-person singular imperative of bělić