kočka

See also: kocka, kócka, and kóčka

Czech

Kočka (sense 1)

Etymology

Etymology tree

Proto-Slavic *kòťьka

Old Czech kočka

Czech kočka

Inherited from Old Czech kočka, from Proto-Slavic *kòťьka.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkot͡ʃka]

• Audio:

  (file)

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: koč‧ka
• Rhymes: -otʃka

Noun

kočka f (male equivalent kocour, relational adjective kočičí)

2. cat (domestic animal)

   Synonyms: míca, micka, číča

   hrát si jako kočka s myší ― to play cat and mouse

3. (colloquial) attractive woman

Declension

Declension of kočka (hard feminine reducible)

	singular	plural
nominative	kočka	kočky
genitive	kočky	koček
dative	kočce	kočkám
accusative	kočku	kočky
vocative	kočko	kočky
locative	kočce	kočkách
instrumental	kočkou	kočkami

Related terms

adjectives

• kočičí
• kočkovitý

nouns

• Bratrstvo kočičí pracky
• kocour
• kočičí oko
• kočičí zlato
• kočička
• kočkodan
• kočkopes
• kot
• kotek
• kotě
• koťátko

verbs

• kočkovat

Further reading

• “kočka”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kočka”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “kočka”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Old Czech

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkot͡ʃka/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkot͡ʃka/

Noun

kočka f

1. cat

Declension

Declension of kočka (hard a-stem reducible)

	singular	dual	plural
nominative	kočka	kočcě	kočky
genitive	kočky	kočkú	koček
dative	kočcě	kočkama	kočkám
accusative	kočku	kočcě	kočky
vocative	kočko	kočcě	kočky
locative	kočcě	kočkú	kočkách
instrumental	kočkú	kočkama	kočkami

This table shows the most common forms around the 13th century.

Descendants

• Czech: kočka

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916), “kočka”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění