kotit

Czech

Etymology

From kotě +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkocɪt]

Verb

kotit impf (perfective okotit)

1. (reflexive with se) to kitten (to give birth to a kitten)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kotit, kotiti	Active adjective	kotící
Verbal noun	kocení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kotím	kotíme	—	koťme
2nd person	kotíš	kotíte	koť	koťte
3rd person	kotí	kotí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kotit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kotil	kotili	—	—
masculine inanimate		kotily		—
feminine	kotila		—
neuter	kotilo	kotila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	kote	—
feminine + neuter singular	kotíc	—
plural	kotíce	—

See also

• bahnit
• hřebit
• prasit
• selit
• štěnit
• telit

 

Further reading

• “kotiti se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kotiti se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kotit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)