rozplakat
Jump to navigation
Jump to search
Czech
[edit]Etymology
[edit]Pronunciation
[edit]Verb
[edit]rozplakat pf
- (transitive) to make someone cry, to move someone to tears
- (reflexive with se) to start crying, to burst out crying, to burst into tears
- Dítě se rozplakalo. ― The child began to cry.
Conjugation
[edit]Conjugation
| Infinitive | rozplakat, rozplakati | Active adjective | rozplačící, rozplakající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | — | Passive adjective | — |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozpláču | rozpláčeme | — | rozplačme, rozplakejme |
| 2nd person | rozpláčeš | rozpláčete | rozplač, rozplakej | rozplačte, rozplakejte |
| 3rd person | rozpláče | rozpláčou | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozplakat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozplakal | rozplakali | — | — |
| masculine inanimate | rozplakaly | — | ||
| feminine | rozplakala | — | ||
| neuter | rozplakalo | rozplakala | — | — |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | rozpláče, rozplakaje | — |
| feminine + neuter singular | rozplačíc, rozplakajíc | — |
| plural | rozplačíce, rozplakajíce | — |
Related terms
[edit]Further reading
[edit]- “rozplakati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
- “rozplakati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “rozplakat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)