bílý

See also: bily, biły, and Bily

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech bielý, from Proto-Slavic *bělъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbiːliː]

• Audio:

  (file)

• Hyphenation: bí‧lý
• Rhymes: -iːliː

Adjective

bílý (comparative bělejší, superlative nejbělejší, adverb bíle)

1. white

Declension

Declension of bílý (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	bílý		bílá	bílé
genitive	bílého		bílé	bílého
dative	bílému		bílé	bílému
accusative	bílého	bílý	bílou	bílé
locative	bílém		bílé	bílém
instrumental	bílým		bílou	bílým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	bílí	bílé		bílá
genitive	bílých
dative	bílým
accusative	bílé			bílá
locative	bílých
instrumental	bílými

Derived terms

• bělavý
• běloch m
• běloška f
• bílek m
• bílkovina f

 

Related terms

verbs

• bělit
• bílit

 

See also

Colors in Czech · barvy (layout · text)

bílá (of animals) broná	šedá, sivá	černá (of animals) vraná
červená, rudá; karmínová	oranžová; hnědá	žlutá, plavá; béžová
limetkově zelená	zelená	mátově zelená; tmavě zelená
azurová, blankytná; zelenomodrá	modrá	modrá, siná
fialová; indigo	purpurová; fialová	růžová

Further reading

• “bílý”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “bílý”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “bílý”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)