držet

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *dьržati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdr̩ʒɛt]

• audio

  (file)

Verb

držet impf (perfective podržet)

1. (transitive) to hold

   Držel ve svých rukách knihu. ― He held a book in his hands.

2. (reflexive with se) to hold on, to hold tight

   Ženich s nevěstou se drží za ruce. ― The groom and his bride are holding hands.

3. (reflexive with se) to stay, to remain

Conjugation

Conjugation

Infinitive	držet, držeti	Active adjective	držící
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	držím	držíme	—	držme
2nd person	držíš	držíte	drž	držte
3rd person	drží	drží	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive držet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	držel	drželi	držen	drženi
masculine inanimate		držely		drženy
feminine	držela		držena
neuter	drželo	držela	drženo	držena

Transgressives	present	past
masculine singular	drže	—
feminine + neuter singular	držíc	—
plural	držíce	—

Related terms

• bratři držme se
• dodržet
• držadlo n
• držák m
• držený m
• držgrešle m
• místodržitel m
• nádrž f
• obdržet
• udržet
• vydržet
• výdrž f
• zadržet
• zdržení n
• zdržet

 

Further reading

• držeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• držeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• držet in Internetová jazyková příručka