hrot

See also: hroť and hrót

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *grotъ.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈɦrot]
• Rhymes: -ot

Noun

hrot m inan (diminutive hrotec or hrotek or hrůtek or hrotík)

1. prong (thin, pointed, projecting part)
2. nib, the writing end of a fountain pen or a dip pen

Declension

Declension of hrot (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	hrot	hroty
genitive	hrotu	hrotů
dative	hrotu	hrotům
accusative	hrot	hroty
vocative	hrote	hroty
locative	hrotě, hrotu	hrotech
instrumental	hrotem	hroty

Derived terms

adjectives

• čtyřhrotý
• dvojhrotý
• hrotitý
• hrotový
• trojhrotý
• tříhrotý

nouns

• hrotec
• hroteček
• hrotek
• hrotíček
• hrotík
• hrotnatec
• hrůteček
• hrůtek

Related terms

• hrotit

Further reading

• “hrot”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “hrot”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “hrot”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2026

Gothic

Romanization

hrōt

1. romanization of 𐌷𐍂𐍉𐍄

Old English

Alternative forms

• rot

Etymology

From Proto-West Germanic *hrutt.

Pronunciation

IPA^(key): /xrot/, [r̥ot]

• Rhymes: -ot

Noun

hrot n

1. thick fluid, scum
2. snot, mucus

Declension

Strong a-stem:

	singular	plural
nominative	hrot	hrotu
accusative	hrot	hrotu
genitive	hrotes	hrota
dative	hrote	hrotum

Descendants

• Middle English: rot (partially)